Priority

Každému, co jeho jest! Jen prosím nechtějte po mých dětech, ať Vám přispívají na penzi! ... a redukovat smysl života na "užívat si" vypovídá o úpadku naší civilizace.

Re: Priority

Myslím, že slečna pravděpodobně dostatečně přispívá na důchody vašim rodičům, či na školy vašim dětem, aby nemusela mít pocit, že na stáří bude žít na něčí útraty. Ani my dětní nemáme jistotu, že naše děti budou v produktivním věku do "fondů" přispívat - a u některých skupin obyvatelstva je dokonce jisté, že nebudou.

Můžete se třeba ubavit k smrti,

to je vaše svobodné rozhodnutí. Jen byste měla vědět, že pokud si časem přijdete trochu zbytečná, mohlo by být na nápravu už pozdě.

Re: Můžete se třeba ubavit k smrti,

Nojo. Ve stáří se bude scházet se stejně starými kamarádkami a budou si vyprávět, jaké to bylo príma, když se bavily....

Děkuju

Mám na věc naprosto  stejný pohled

Re: se mi zdá, že

No já jo :) Máš snad nějaké kompromitující důkazy? Nemáš, protože nemůžeš :)

Ale dík, že mi nadržujete, pane učiteli.

Trochu mi to připomíná,

jak Borůvka v Básnících říká Štěpánkovi: "Když ty moc čteš!"

O některých věcech se asi nedá nějak moc přemýšlet. V mé generaci to bylo svým způsobem  jednodušší, antikoncepce nijak moc rozšířená nebyla, tak buď se zadařilo omylem, nebo jen člověk prostě nechal volný průběh. Vyloženě plánovité rozhodnutí - teď jo, teď vynecháme prášky - které by vyžadovalo složité zvažování pro a proti, nebylo potřeba a pak už se prostě člověk situaci přizpůsobil.

Argumenty i protiargumenty zazněly; jeden jsem nezaznamenala - a je častější, než by se zdálo. Bylo uvedeno něco ve smyslu - s partnerem je nám dobře tak jak to je a měnit to ZATÍM nechceme. Na to "zatím" má muž více času než žena. A velká část z nich dříve či později po potomkovi a  "dědici" zatouží. Nemusí ho oslovovat miminka, ale jak začnou kamarádi se syny chodit na fotbal (nemusí to být nutně fotbal; prostě jakákoli činnost, kde už dítě je aspoň trochu parťákem), začínají mít často pocit "já chci taky".

(pokrač)

Re: Trochu mi to připomíná,

Dokonce, myslím, v tom trochu vyšším věku zatouží častěji muži než ženy (u těch to může pořád převažovat na druhou stranu strach z těhotenství a porodu).

Takže asi není otázka, jak moc žena touží po dítěti a co pudy a biologické hodiny - většina z toho nějak naskočí sama, když už jednou v té situaci je, pokud není vyloženě narušená. Ale do jaké míry je ochotna počítat s eventualitou, že za voláním rozmnožovacích pudů a v té souvislosti i za  jinou partnerkou odejde ten současný partner. (A že to může být až v době, kdy ona sama už na výběr mít nebude...)

Teda nechci nijak přehnaně strašit - jsou i dlouholeté spokojené bezdětné páry - ale je to eventualita, se kterou počítat je potřeba.

To je velmi rozumný názor

Proč se tlačit do něčeho, co člověk necítí, jen proto, že se do toho ženou všichni.

Celkem trefně napsáno,

ovšem konstatování, že svět ustojí své přežití tak jako tak je naprosto mylné. Svět těžko ustojí jednoduchý fakt, že průměrná muslimka je matkou 7mi dětí. Přibývá tu tedy otázka, zda přivést svého potomka do světa v předvečer Armagedonu. Pokud ne zvyšuje se naděje islámu na celkové vítězství. Těžko rozhodnout, obě možnost jsou špatné, ale která je horší těžko říct?!!

Jen tak na okraj

A máte s kým?

Re: Jen tak na okraj

bystrý chlapec

Já taky děti nikdy nechtěl

Prachy, prachy, prachy - dovolený, kamarádi, chlast a dovolený a mejdany co chceš od života víc ne ? Jenže pak manželka otěhotněla ( v 35 ) - vůbec jsem z toho nebyl vodvázanej - celej můj luxusní život byl v hajzlu. Starosti - mimino - domácí vězení - hrůza. Pak se narodil syn - pořád nic moc, tejden vopice s kamarádama a otcovské pudy nikde. A pak se to někde zlomilo.... Dodneška to nechápu a asi nikdy nepochopím proč jsem děti nechtěl. Ten pocit, když přijdu domu, otevřu dveře a klučina se na mě podívá, rozzáří se a začne se smát, ten den, kdy jsem ho vzal za ruce a on udělal první krůčky..... Zbytek už jsou jenom kecy - na světě podle mě není budoucnost bez dětí. A neexistuje upřímnost, kromě té dětské nezkažené radosti a lásky.

Re: Já taky děti nikdy nechtěl

Asi tak.

Ja jsem se do toho rozeni taky nehrnula, az ve triatriceti jsem tomu "nechala volny prubeh". A ono to klaplo. Fakt je, ze jsem mela velky strach z toho, ze ten zivot se ted radikalne zmeni (a to taky ano) a desila jsem se porodu (pravem) ale pak to clovek uz bere jak to prichazi a ted se nam styska, kdyz je synek uz z domova a stoji na vlastnich nohou. Nojo, syndrom prazdneho hnizda...

A co se mne tyce, rekla bych, ze az kdyz jsem byla sama matkou, tak jsem konecne dospela. Je to proste dalsi, zcela prirozena zivotni etapa. Nevim, proc se s tim ted nadela tolik reci...

Typický případ, proč je Evropa v rici

Resignace  na zachování druhu, hlavně si "užívat".  Tak si užívejte, promarněte úsilí předchozích generací....

Re: Typický případ, proč je Evropa v rici

"promarněte úsilí předchozích generací....  " - váš patetický výkřik jistě autorku přiměje odhodit anitikoncepci a ještě dnes v polední pauze radostně počít ku spáse odkazu zamřelých Čechů.  

Zjevně si svého "druhu" a genetického odkazu velmi považujete. Já naproti tomu si myslím, že pokud by v příštích několika stoletích lidstvo vyhynulo, velká ztráta to pro vesmír nebude. A pokud by snad třeba vyhynuli jen vyčuraní Čechové, pak teprve ne