Můj život s inglišmenem

Vždycky jsem si říkávala, že bych nemohla chodit s cizincem. Asi proto, že jsem věřila takovým těm blábolům jako „jazyková bariéra“ a „není to ono, když nemáte společné tradice a dojmy z dětství“ (jako třeba vzpomínky na Bajo žvýkačky a tak), zkrátka že je pro dobrý vztah důležité mít podobné takové to sociální pozadí, tradice a tak. Život tomu tak nějak chtěl, že už teď chodím s druhým Angličanem. Ten první byl pitomec (ne proto, že byl Angličan, měl to prostě vrozené), ale poté, co jsem upgradovala na lepší model, si nemůžu stěžovat, mám totiž toho nejlepšího chlapa na světě, a postupem času jsem si začala užívat výhod, které naše mezinárodní soužití má.

Moje angličtina je k dnešnímu dni už na poměrně dobré úrovni, no ale jasně, že je pořád co zlepšovat a občas je to pěkně k naštvání, když se člověk nemůže inteligentně vymáčknout a působí trochu jako dement – přitom v češtině bych mu to tak hezky natřela!, no ale smůla – když nejsou slova, tak to občas holt nejde.

Přítel bohužel neumí česky vůbec. Bydlí tady sice už pár let, ale není nejmladší a říká, že už na to v jeho letech nemá v hlavě hardware. Já se mu ani moc nedivím – češtinu vlastně k ničemu nepotřebuje, akorát ho štve, že si to občas nemůže osobně vyříkat s některými pokladními v českých supermarketech, nebo s některými číšníky v restauracích, když jídlo není v pořádku, vy jim to řeknete a oni na vás začnou řvát, že když se vám to nelíbí, nemusíte do jejich restaurace už příště chodit.

Párkrát jsme nějaké ty lekce češtiny zkoušeli, ale fakt to nešlo – jemu prostě vůbec nejde do hlavy, proč máme takové věci jako rody a pády, atp. Snažila jsem se mu to trpělivě vysvětlovat, ale je fakt, že když se mě zeptal, jakou to má logiku, že slovo „klitoris“ je mužského rodu, totálně mě dostal.

Zkrátka občas se hodně nasmějeme. Tuhle jsem dělala naše klasické české chlebíčky a chyběly mi okurky a zavařená červená paprika. Tak jsem ten svůj anglický poklad poslala do obchodu, a dostala jsem beranní rohy a chilli papričky. Jindy jsem zas cosi vařila, a zjistila jsem, že mám v lednici jen kysanou smetanu, ale potřebovala jsem obyčejnou. Tak jsem ho poprosila, ať mi ji zajde koupit a schválně jsem mu ukázala, kterou mám a vysvětlovala, že má koupit tu druhou. Pro jistotu jsem mu napsala na lísteček toto: „NOT „KYSANÁ“ – the other one“. Nepřinesl mi sice kysanou smetanu, přinesl mi ZAKYSANOU. Ha ha!

No zkrátka – život s inglišmenem umí být docela zábava.