Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Den otců: Děti umí udělat každý

17. 06. 2012 17:51:00
...je to tak – udělat dítě umí každý chlap. Tedy každý, který k tomu má fyzické vybavení a pokud neexistují žádné biologické překážky. Dokáží to všichni chlapi bez rozdílu, a nedá jim to ani tolik práce. Zasadit semínko do lůna ženy je myslím pro většinu z nich jednodušší než zasadit třeba strom. Samozřejmě za předpokladu, že je tedy k mání dostatečně poddajná a plodná žena, což ale taky není takový problém.

Když tedy nějaký muž prohlásí hrdě „mám čtyři děti“, nevidím na tom nic, co by samo o sobě stálo za chlubení.

Můj Muž vždycky říká: „Udělat děti umí každý, ale chce to mít skutečné koule na to, aby byl člověk dobrým tátou.“

Dodávám, že Muž vychoval v předchozím manželství tři syny od útlého dětství až do útlé dospělosti, přestože ani jednomu z nich není biologickým otcem. Za svoje syny je ale považuje a oni ho považujou za svého tátu. Nutno dodat, že se kromě tří nevlastních synů staral také dvanáct let o nemocnou manželku, která nakonec zemřela na rakovinu.

Před něčím takovým hluboce smekám.

Sama jsem vyrůstala celé dětství s nevlastním otcem a jsem toho názoru, že není důležité, kdo je vaším biologickým otcem, ale kdo je vaším opravdovým tátou – tedy kdo vás vychoval, ale hlavně JAK vás vychoval.

*************

Když se mě někdo zeptá, kolik mám dětí, odpovídám často v legraci a ve jménu rovnoprávnosti: „žádné, kterého bych si byla vědoma“. To je samozřejmě něco, co může říct jenom chlap. Zároveň je to ale k zamyšlení, protože když chlap řekne např. „mám dvě děti“, kolik z nich to vlastně ví jistě? Kolik z nich má stoprocentní jistotu, že má skutečně pouze dvě děti, a že ty dvě děti jsou skutečně jeho?

Muž má podle mého názoru o hodně složitější pozici jakožto rodič, než žena. A začíná to už při početí – k početí dítěte je sice (většinou) zapotřebí dvou, ale to, jestli matka dítě donosí nebo ne, je bohužel většinou záležitost pouze jedné strany. Muž může chtít po početí dítěte být otcem sebevíc, ale když žena nebude chtít být matkou, má pouze omezené možnosti, jak ji k tomu přimět. Osud (ne)narozeného je holt většinou v rukou ženy.

*************

Nevím, nakolik jsou následující statistiky pravdivé, ale každopádně jsou tato čísla šokující:

  • 22 dětí ze sta se prý rodí bez přítomnosti otce (a není tím myšlena jeho absence na porodním sále)

  • 42 dětí ze sta zůstane do tří let bez otce

  • na každých 100 sňatků připadá 67 rozvodů

  • nejvíce se manželé rozvádějí do 5 let od svatby, kdy jsou jejich děti velmi malé

  • jen s matkou žije v období puberty více než 60 % dětí

  • počet dětí, které žijí s jedním z rodičů, je celých 952 000

Z těchto čísel jasně vyplývá, že být otcem a ještě k tomu dobrým tátou, je prakticky nadlidský výkon.

Statistiky totiž také uvádějí, že ženy podávají žádost o rozvod v 70 případech ze sta. A vzhledem k tomu, že po rozvodu zůstávají děti ve většině případů s matkou, není divu, že tolik malých dětí je do tří let bez otce.

Za dost hrůzostrašný považuji ovšem fakt, že víc než polovina puberťáků vyrůstá pouze s matkou. Vzhledem k tomu, v jakém je zřejmě taková single-matka v přechodu stavu, nedělám si iluze o tom, jak kvalitní jedinci z těchto puberťáků vyrostou...

*************

Zdá se tedy, že „otcové praví“, kteří žijí se svou manželkou, se kterou vychovávají SVOJE děti, a pokud tyto děti dokáží ve společné domácnosti vychovávat až do jejich plnoletosti, jsou naprosto ohrožený druh!

Všem otcům, kteří navzdory statistikám toto dokázali, přeji VŠECHNO NEJLEPŠÍ KE DNI OTCŮ!

Autor: Zuzana Blanářová | neděle 17.6.2012 17:51 | karma článku: 18.40 | přečteno: 1534x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ona

Alena Damijo

Proč jsem jen zase pařila?

Černé kruhy pod očima. V hlavě hukot. V puse sucho. Proč jsem to zase táhla až do noci? Proč jen jsem zůstala tak dlouho vzhůru? Hlavně, že jsem se ten den smála kámošce, co pařila s knihou do tří ráno, a pak byla jak praštěná...

23.10.2017 v 11:18 | Karma článku: 13.42 | Přečteno: 488 | Diskuse

Veronika Horáčková

Týden 42 (a všechny ty týdny předtím): Jak být pravý dospělák

Po několika měsících se hlásím s novým příspěvkem, který se mimo jiné věnuje tomu, jak jsem přežila dobrodružnou výpravu do Bosny, snažila se zbavit své sbírky infantilních oděvů a začala vést pravý dospělácký život.

22.10.2017 v 18:40 | Karma článku: 6.48 | Přečteno: 175 | Diskuse

Jana Slaninová

"Slečno, na tý fotce s motorovkou vypadáte jako vrah!"

"Jeden by se vás vážně lek!" vece onen chlapík s vytřeštěnými zraky. "Drzoune!" Uíííááávrůům! Říz, fik a hotovo. Žádný pindy ohledvá motorovky. Rozhostilo se ticho. Takové, že by se dalo krájet.

22.10.2017 v 14:23 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 487 | Diskuse

Edna Nová

Nesnesitelně lehký život třicátníků

Některé problémy jsou úsměvné, jiné smutné, další tragické. Jak žije ta „zlatá mládež“ v okamžiku, kdy už by měla být dospělá?

22.10.2017 v 12:22 | Karma článku: 30.27 | Přečteno: 1891 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

A co na to ti druzí

Moc ráda bych... Ale co by na to řekli ostatní? Také se vám stává, že vám tahle jednoduchá otázka brání žít tak, jak byste si opravdu přáli? A je to skutečně nutné?

22.10.2017 v 12:16 | Karma článku: 9.17 | Přečteno: 271 | Diskuse
Počet článků 69 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3933
...si můžete udělat obrázek sami. Když kliknete na foto, zobrazí se vám všechny texty, ve kterých se autorka obnažuje až až.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.