Tonyu Graves mám ráda nejen jako zpěvačku, ale i jako člověka. Ne že bychom se znaly osobně, ale vzhledem k tomu, že máme pár společných známých, není tak nepravděpodobné, že jsem měla možnost vidět ji na několika večírcích. Z toho, co jsem viděla, můžu říct, že to je neskutečně sympatická baba. To ostatně dokládá jakýkoliv rozhovor, který si s ní přečtete.
Archiv Tonya GravesPetr Kurečka
Nedávno jsem na jeden takový rozhovor náhodně narazila a jedna věc mi utkvěla v paměti – Tonya v něm říkala, jak naprosto miluje, když odněkud přilétá do Prahy a letadlem ČSA se pokaždé po přistání na Ruzyni palubou rozezní Smetanova Vltava. Že prý žádné jiné aerolinky ve světě nic podobného nedělají, jen ty naše, a že je to skvělý nápad a dodává to tomu nádhernou atmosféru a pocit domova. Přiznám se, že mě to nikdy nenapadlo, ale pokaždé, když se od té doby odněkud vracím a po přistání v Praze se to letadlem rozšumí, tak si na to vzpomenu a přistihnu se, jak mě zachvátí nával vlastenectví. Je škoda, že zážitky, jako je ten nedávný, musí zpěvačce Tonye Graves (podle mě jedné z nejlepších zpěvaček u nás) takový pocit kazit.
Když jsem dnes četla, co se jí o víkendu stalo, asi jako každý normální člověk, který to četl, jsem nemohla pochopit, jak je možné, že v hospodě ve Vimperku, kde ji napadli, byli dva policisté, kteří jí nepomohli, protože „nebyli ve službě“. To je něco, nad čím přestává rozum stát. Přece po nich nikdo nechce, aby hned někoho zatýkali, ale není možné, aby tomu nečinně přihlíželi; jsou to přeci ti první, kteří by se k tomu měli aktivně postavit – snad mají mít na podobné situace nějaký výcvik, nebo ne? „Pomáhat a chránit“ – cha cha! Je to asi jako kdyby chirurg, který má po šichtě, si zašel do hospody na pivo, tam někdo z hostů dostal infarkt a doktor by mu neposkytl první pomoc, protože má po pracovní době.
Ještě absurdnější bylo vyjádření policejní hlídky, která dorazila na místo činu až poté, co létaly vzduchem židle a rasistické nadávky. Po shlédnutí situace prý policajti prohlásili, že s tím „nemohou nic dělat, protože ti, kdo ji napadli, nebyli místní lidé“. No kde to jsme? To u nás vážně platí, že trestný čin je zakázáno páchat pouze v místě bydliště? To si budu pamatovat.
Mám samozřejmě pouze zprávy z tisku, ale celé to na mě působilo dojmem, že Tonya zkrátka nemínila celou věc řešit tříhodinovým sezením na policejní služebně a pozorováním neschopného policisty, jak dvěma prsty misinterpretuje její zprávu nekonečným cvakáním do psacího stroje (osobní zkušenost). Tak se radši rozhodla považovat celou záležitost za uzavřenou s tím, že se jí nic nestalo a není co řešit. Úplně ji chápu, (ne)řešila bych to taky tak. Předseda DSSS Tomáš Vandas si to ovšem vyložil tak, že obvinění je nepravdivé, podle něj se to asi vůbec nestalo a je to asi sehraná scénka, která je součástí diskreditační kampaně proti jeho straně. A je to – typická politická výhybka.
Na druhou stranu musím říct, že pro mě bylo celkem příjemným překvapením číst, že se něco podobného stalo Tonye od roku 1995, co tady žije, poprvé. Nechci tím nic ospravedlňovat, chci tím jenom říct, že to není na Českou republiku tak špatná statistika. Vzhledem k tomu ale, že začínám pozorovat nenávist vůči různým menšinám u nás čím dál častěji a v čím dál větší míře, doufám, že Tonyu zase hodně dlouho, nejlépe nikdy, nic podobného nepotká nejen u nás, ale ani nikde jinde, a že se sem (domů) bude nadále ráda vracet ze svých cest.
Nejlépe za doprovodu Smetanovy Vltavy...
