I prezident je jenom chlap

Tahle fotka už je sice stará, ale pořád dobrá. Pokaždé, když na ni narazím, přistihnu se, jak na ni civím a představuju si, co se tam komu zrovna honí hlavou, a co se tam komu zrovna honí nejen hlavou.

Co prožívá sličná asistentka na obrázku, to si dokážu představit celkem jednoduše, protože taky pracuju jako asistentka, a taky už jsem se musela párkrát pro něco sehnout před partičkou vysoce postavených pánů (sice nejsou postavení až tak vysoko jako tady páni prezidenti, ale pokud jde o to postavení – tam jsou si beztak všichni chlapi podobní).

Pro mě – poměrně cudnou osobu – je to vždycky trochu prekérní situace. V první řadě je potřeba vyhodnotit některé technické detaily oblečení (jak velký mám výstřih, a jak velký předklon si tudíž můžu dovolit, aniž by pánům vypadly oči z důlků, a mně prsa z podprsenky; dále jak krátkou mám sukni a potažmo jakou podobu předklonu či podřepu mám zvolit, aniž by mi sukně praskla ve švech, a aniž by se vysunula výš, než povoluje náš přísný „dress-code“). Poté, co zvolím správnou a bezpečnou techniku dřepu či předklonu, musím ještě vyhodnotit, kterým směrem se ke spadenému předmětu postavím, a na koho tím pádem vycením zadek, a komu naopak dopřeju pohled do záňadří. V neposlední řadě je důležité naplánovaný akt vykonat s grácií a elegancí, nezavrávorat na vysokých podpatcích, a pro jistotu ve fázi podřepu nezvedat hlavu, protože pohled z výšky na vaše cudně sklopené oči v úrovni mužova poklopce, by mohl u řady z nich vyvolat nečekané reakce ve zmiňované oblasti.

Zpátky ale k podřepu, který asistentka musela vykonat, když jí upadly papíry během přípravy na skupinové foto během summitu G8. Úkol to byl náročný, protože byla sledována nejen očima nejdůležitějších mužů této planety, ale taky spoustou fotoaparátů a kamer. Skupinové foto se možná v myslích některých přítomných na setinku vteřiny proměnilo ve skupinový sex. Je zajímavé sledovat z výrazu přítomných pánů, na co každý zrovna asi myslí, a nakolik je jejich postoj v této situaci příznačný pro celou zemi, kterou zastupují.

Vezmeme-li pány postupně směrem zleva doprava, postupujeme vlastně směrem od chladného charakteru ze severu, tedy od Kanady, k teplejšímu a temperamentnějšímu charakteru na jihu, tedy do Itálie.

Kanadský premiér Harper je víceméně zaneprázdněný sám sebou a při úpravě kravaty nehledí, co se děje okolo. Vypadá skoro jakoby si ani nevšiml, co se mu právě děje u nohou. Nevěřím ale tomu, že by koutkem oka nepopukoval. Jsem si téměř jistá, že ví „vo co go“, ale celkem úspěšně to zastírá. Hlavou se mu asi honí „až to uvidí manželka, nesmí poznat, že se dívám“.

Americký prezident Obama se danou situací vůbec nenechá vyvést z míry, bez problémů zachová klidnou tvář profesionála, a protože ví moc dobře, co se děje tam dole, a taky z výšky pohodlně vidí, co to dělá s jeho francouzským protějškem, snaží se Sarkozyho trošku umírnit tím, že přiloží (tak trochu otcovsky) ruku k jeho zádům. Asi aby mu dal najevo, že jestli to přežene a řekne něco jako - v angličtině oblíbené - „while you're down there...“ ("zatímco jsi tam dole..."), dostane pohlavek. „Jsme na summitu G8, a ne někde v Moulin Rouge, tak je potřeba se podle toho chovat.“

Francouzský prezident Sarkozy má v tomto momentě úplně zatemněný mozek, takže ruku amerického prezidenta vůbec nevnímá, jeho pohled je zaostřen jednobodově přímo na střed zadnice asistentky, a aby na to lépe viděl, neváhá si trošku povykročit z prezidentské řady. Je koneckonců nejmenší, takže podobné úlevy se mu tolerují. Kromě výrazné siluety asistentčiny je zbytek zorného úhlu pohledu zcela zatemněný. Stejně tak jako mozek – tam je momentálně místo jen pro fantazie. Z jeho tváře je naprosto patrné, že si to užívá.

Italský premiér Berlusconi nadšení také nezastírá a zpestření tohoto typu by určitě uvítal častěji, to nemůže popřít. Přesto jeho pohled není tak dětinský a neskrývavý, jako pohled jeho souseda. Je to spíš takový přísný tatínkovský pohled, který skoro jako by chtěl slečnu za něco pokárat. Není ale za co. Zvládla to totiž bravurně a otočila se tím správným směrem. „Tak pokárat si asi nezaslouží, ale na holou by určitě zasloužila, holka jedna!“, představuje si Ital, jak by ho bavilo si ji doma převychovat.

Nezbývá než se v duchu zeptat, jak by se v dané situaci zachoval Čech?. Češi jsou jak známo vynalézaví a tvořiví, jinak řečeno „vyčuraní“. Dovedla bych si představit, že český zástupce by nenápadně taky něco upustil, aby asistentka zůstala v pokleku o něco déle a musela se zákonitě natočit směrem k němu. Ale nevím, nejsem chlap. Možná by český muž vymyslel ještě něco rafinovanějšího. Každopádně jsem přesvědčená, že by byl svým postojem originální.