Trapas v muzeu
www.bruteprop.co.ukAutor: Brute!
O tom ale dnešní příběh nebude. Bude o jednom obřím vejci, které s tím zmrazeným vajíčkem Barbary souvisí, ač to zdánlivě na první pohled tak nevypadá. Další den po Barbařině návštěvě jsme si – můj Muž a já – udělali kulturní procházku do muzea, jak to občas o nedělích děláváme místo cesty do kostela. Myslím, že to byla výstava s názvem „Fenomén Baťa“, mimochodem velmi zajímavá. Po shlédnutí výstavy, když jsme se vraceli dolů do vestibulu, zaujal nás exponát, kterého jsme si při vstupu zespodu nevšimli, ale z prvního patra byl velice patrný. Ten exponát byl vlastně obří, bílé, asi čtyři metry vysoké vejce, postavené na špičku. Stálo tam uprostřed majestátně a lidi chodili okolo a vlastně si ho moc nevšímali. Chvíli jsme na to s přítelem němě zírali, pak jsme se se šibalským úsměvem podívali na sebe a synchronizovaně jsme zvolali: „Barbara!“ :)
Seběhli jsme k vajíčku, já jsem zatím vylovila svůj foťák, Muž se přiřítil k vejci, začal ho objímat – to vejce bylo asi tak široké jako dvě stoleté lípy – a já jsem se to jala zpovzdálí fotit, a už jsem se nemohla dočkat, až tenhle obrázek pošlu Barbaře přes Facebook, aby ho viděla celá naše grupa. V tom na mě ale Muž zavolal, celý rudý, ať jdu za ním. Přijdu blíž, vidím, že Muž má na čele krůpěje potu a volá: „Já myslím, že jsem s tím nějak pohnul. Já myslím, že se to trochu naklání!“ „Jo, to známe, pomyslela jsem si, na tak blbej fórek mu neskočím. Cha! :) V tom ale vidím, že světle rudá barva Mužova obličeje postupně tmavne a tmavne. Poodstoupím pár kroků a vidím, že vejce se skutečně nahýbá a vypadá to, že to leží na Mužově roztažených rukou celou svou – zřejmě docela velkou – vahou! „Já se bojím, že když s tím pohnu zpátky, že se to překlopí. Co když tam na druhé straně bude malý dítě?! Musíš jít a sehnat pomoc!“ Ano, vypadá to, že to, jestli se dokáže předejít nešťastné tragedii v muzeu, nebo to, jestli budeme z rodinného rozpočtu po zbytek života splácet rozbitý exponát, závisí jen a jen na mé momentální akčnosti, duchapřítomnosti a samozřejmě – milém úsměvu!
Rozbíhám se, rozhlížím se a skutečně – nedaleko stojí dva sympatičtí sekuriťáci. Přihopsám k nim a povídám: „Pánové, já potřebuji vaši pomoc! Můj Muž stojí tam za tím vejcem a vypadá to, že to na něj padá!“ „Jo tak vono to padá, jo?“ pobaveně se rozesmáli oba pánové, jako kdybych jim právě řekla nějaký vtip o policajtech a blondýně. „No, to jsem ráda, že vás to pobavilo, já jsem si taky myslela, že si dělá bžundu. Jenže ono to na něj fakt padá! Když se to převalí, může to někoho zranit a já nevím, jak dlouho to udrží.“ „No tak se na to podíváme, kde máte toho svýho muže, slečinko?“ rozhoupali se konečně pánové směrem k místu činu. „No tam zatím obřím vejcem; krčí se chudák celý zpocený“ povídám. „Jo za vejcem? Ha, ha!“ vypadali sekuriťáci čím dál sebejistěji. To je nějaký divný, pomýšlím si, ti dva jsou nějací moc v klidu a mají z toho legraci. V tom bude nějaká lišárna! A taky že jo.
Sekuriťáci se zastavili u vejce, mrkli na sebe a oba do toho vejce strčili. Vejce se rozkymácelo ze strany na stranu, Muž málem dostal infarkt, že způsobil katastrofu, snažil se ještě vejce chytat v momentě, kdy já už jsem se řezala smíchy, protože už jsem věděla, která bije. To vejce muselo mít uvnitř asi nějakou obří pružinu, a když jste do něj strčili, nejen že se to rozhongalo na všechny strany jako nějaká obří hračka, ale začalo ještě navíc hrát nějakou veselou zvonkohru! V tom okamžiku se na nás samozřejmě upřely zraky celého vestibulu a všech ochozů až do 4. patra.
Vyplazili jsme se co nejnenápadněji k východu a venku jsme se našemu husarskému kousku asi 15 min. smáli. „To máš za to, že ses chtěl vysmívat Barbařině vajíčku!“ snažím se vinu svalit na Muže. Nejvíc mě štve, že jsem v tom rozruchu nestačila tu situaci vyfotit. Teď už jen přemýšlíme, jestli tam to vejce ještě pořád je, a koho příště vezmeme s sebou na procházku do muzea, a poprosíme ho, ať to vejce obejme, že si ho vyfotíme.
Zuzana Blanářová
Jak zaručeně (ne)zhubnout
Na úvod jsem chtěla napsat, že tenhle článek nemá nic společného s tím, že jsou tři týdny po Vánocích a se slabšími jedinci, co se považují za silné tím, že si dávají závazky do nového roku. Můj jediný závazek je nedávat si závazky. Ale když jsem se nad tím zamyslela do širších rozměrů, možná to není náhoda, že tento článek vznikl tři týdny po sérii monstrózních vánočních večeří, které jsem si během sedmnáctidenní dovolené dopřála; cesty Boží jsou zkrátka nevyzpytatelné :)
Zuzana Blanářová
30 lží majora Zemana
Zadala jsem si do Googlu heslo „zeman lhal“. Vyjelo mi 3450 výsledků. Vyfiltrovala jsem si odkazy „zeman lhal“ za poslední měsíc, aby se v tom marastu dalo trochu vyznat. A tady je stručný přehled Zemanových lží za posledních 30 dní - tedy pouze těch, které jsou zdokumentovány v tisku.
Zuzana Blanářová
Válka s mloky aneb Není Vladimír Franz mlok?
Zatímco se včera Vladimír Franz účastnil živé debaty našeho prezidentského panoptika, já jsem se zúčastnila jeho premiéry ve Státní opeře – Války s mloky. Doufám, že Vladimírovi ta jeho debata stála za to, že o svoji velkou premiéru přišel. Já musím říct, že jsem si ji náramně užila a za sledování jeho debaty bych určitě neměnila.
Zuzana Blanářová
Cikán mě zas převezl! (z jednoho břehu řeky na druhý)
... je to zkrátka skvělý převozník.
Zuzana Blanářová
Den otců: Děti umí udělat každý
...je to tak – udělat dítě umí každý chlap. Tedy každý, který k tomu má fyzické vybavení a pokud neexistují žádné biologické překážky. Dokáží to všichni chlapi bez rozdílu, a nedá jim to ani tolik práce. Zasadit semínko do lůna ženy je myslím pro většinu z nich jednodušší než zasadit třeba strom. Samozřejmě za předpokladu, že je tedy k mání dostatečně poddajná a plodná žena, což ale taky není takový problém.
Zuzana Blanářová
Hodnotí maturitní slohové práce dyslektici a analfabeti?
Nad tím, že hodnocení slohových prací vždy bylo a bude neobjektivní, se nepozastavuju. To vím jistě od doby, kdy jsem sama jako gymnazistka vynikala ve slohových pracích od primy až do septimy. Naše paní profesorka zbožňovala moje sarkastické vtípky, moji práci často přečetla nahlas před celou třídou a dokonce mi semtam prominula ve slohovkách i slova jako „hovno“ nebo „prdel“. Obhájila to tím, že v daném kontextu a k mému stylu, se to hodí a nevyznívá to vulgárně.
Zuzana Blanářová
Rathův vinný lístek - FRAGILE! (netřepat)
Asi jsem nebyla jediná, komu se při poslechu včerejší Rathovy obhajoby ve Sněmovně chtělo zvracet. Zvracet z toho, jaké z nás všech tento náš „reprezentant lidu“ dělá blbce a myslí si, že si neumíme spočítat, kolik jsou tři lahvičky červeného + čtyři lahvinky bílého. A že se to vejde do krabice.
Zuzana Blanářová
Projekt svatba: část první - Zásnuby
Když něco člověk chce, má si o to umět říct. Tak třeba můj přítel si nedávno zničehonic řekl o moji ruku.. Naprosto frapantní situace. Já jsem si samozřejmě prvně myslela, že si dělá srandu – prstýnek mi totiž užmoulal z alobalu a měli jsme v sobě oba dva panáky slivovice. On navíc vtipkuje často, takže ho často neberu vážně.
Zuzana Blanářová
Z Krtečka na Hradě bobky nemám. A vy jo?
Abych pravdu řekla, tak mi ta panika nad přímou volbou prezidenta, kterou někteří v poslední době projevují, přijde trochu mimo. Podle mě nejsme národ větších blbců, než třeba Američani, abychom si zvolili jako představitele národa uplného šaška..
Zuzana Blanářová
Utrpení na lyžařském výcviku v sedmé třídě
Jako malá holka jsem vyrůstala v jihomoravské nížině a jediný kopec, který jsem do té doby (do okamžiku lyžařského výcviku v sedmé třídě) viděla, byl pokaždé vinohrad.. Nedaleko od nás bylo místo s nejvyšší průměrnou teplotou v republice (to byla jediná věc, kterou jsme si ze zeměpisu pamatovali všichni naprosto přesně, protože z tohoto „nejteplejšího bodu“ – Strážnice – pocházeli dva naši učitelé, kteří byli velcí kamarádi a hráli spolu ve stejné kapele, na stejných zábavách)...
Zuzana Blanářová
Tetování na ženském těle. Jak se vám líbí?
Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy se mému Muži poprvé podařilo strhnout poslední kousek oblečení z mého rozžhaveného těla a úspěšně tak započít náš vytoužený milostný život. Bylo to v den našeho prvního rande, které se konalo rovnou u mě doma, a odhaduji, že mu to trvalo tak dobrých 6 hodin.
Zuzana Blanářová
O skeletonech, baculkách a silikonech
Mám velikost 38. V oblíbených obchodech, po protančeném večírku, nebo po noci plné vášnivého sexu, i 36. To se rovná eLku, případně eMku...
Zuzana Blanářová
Na Tonyu Graves nám nesahejte!
Tonyu Graves mám ráda nejen jako zpěvačku, ale i jako člověka. Ne že bychom se znaly osobně, ale vzhledem k tomu, že máme pár společných známých, není tak nepravděpodobné, že jsem měla možnost vidět ji na několika večírcích. Z toho, co jsem viděla, můžu říct, že to je neskutečně sympatická baba. To ostatně dokládá jakýkoliv rozhovor, který si s ní přečtete.
Zuzana Blanářová
Husákovy děti - kam ta naše generace spěje?
50 % obyvatelstva vidí svou budoucnost optimisticky. Zbylých 50 % nemá na drogy peníze.
Zuzana Blanářová
Nabízím se k dobrovolnému odklonu!
Možná se vám taky stalo, že se vám nějakým nekontrolovaným způsobem rozmnožily vaše finance – z každé vydělané stovky je zničehonic milion, a vy vůbec nechápete nebo si nevzpomínáte, jak se to mohlo stát.
Zuzana Blanářová
Co všechno musí moderní matka pořídit, aby měla klidné spaní?
Rodit se sice v nejbližší době nechystám, zato o dětských elektronických chůvičkách, a jiných potřebných pomůckách moderní matky, vím naprosto všechno. V lednu by nás totiž měl poctít svým příchodem (přílezem?) na svět první potomek mojí sestry. Už se na něj moc všichni moc těšíme, a protože se blíží Vánoce, jako spořádaná tetka jsem začala přemýšlet, co by se tak tomu nenarozenému stvoření mohlo do prvních pár měsíců života hodit.
Zuzana Blanářová
U O2 si s ochranou osobních údajů hlavu nelámou
Člověk si tak bedlivě střeží soukromí na sociálních sítích a ani jej nenapadne zkontrolovat si, co se o něm píše ve Zlatých stránkách. Třeba jako já - domnívala jsem se, že k tomu nemám důvod, šak sem to tam zaškrtávala, že si to nepřeju, když jsem jim tu smlouvu podepisovala, že. Jednoho dne ovšem nastala situace, kdy se mě jisté individuum (to nemyslím nijak hanlivě, ale volím raději střední rod, abych nemusela naznačovat pohlaví ani žádný jiný orgán) snažilo z nějakého důvodu vystopovat a kontaktovalo mě na pevnou linku domů. K nám domů?! Do našeho hnízdečka lásky?! Jak jsem záhy zjistila, moc práce mě najít mu nedalo. Číslo až k nám do postele bylo totiž uvedeno nejen ve Zlatých stránkách online, ale taky v databázi telefonního operátora www.1188.cz alias „Vše, co potřebujete vědět“. A taky že jo, kromě telefonního čísla je tam pro případ, že by vás třeba někdo chtěl počkat s baseballovou pálkou před vchodem vašeho domu, byla uvedena i adresa, aby věděl, kam má jít.
Zuzana Blanářová
Jak vyzrát na ceny letenek aneb Křížová cesta
...nehledejte v tom nic biblického, ale je pravda, že tento článek by se klidně mohl jmenovat „Cesty leteckých společností jsou nevyzpytatelné“.
Zuzana Blanářová
Babák symbolem bezzubé politiky?
(oYo) (oYo) (oYo) (oYo) (oYo) (oYo) (oYo) (oYo) (oYo) (oYo) (oYo) (oYo) (oYo) (oYo) (oYo) (oYo) (oYo) (oYo) (oYo) (oYo) (oYo) (oYo) (oYo) (oYo) (oYo) (oYo) (oYo) (oYo) (oYo) (oYo) (oYo) (oYo) (oYo) (oYo)
Zuzana Blanářová
Bartákovo teologické okénko
Za to, že mi Jaroslav Barták (dále jen JB, čti JeBe) připomíná kopu hnoje zvnějšku i zevnitř, se na mě snad nemůže nikdo zlobit. Není totiž potřeba znát všechny detaily a pravdu o tom, čeho se ten „člověk“ skutečně dopustil, a čeho ne. Jeho slova, způsob vyjadřování a uvažování, mluví dostatečně za všechno a nepotřebují hlubší rozbor, ani extrémně vysoké sociální cítění na to, aby nám sama poodhalila, jak pokřiveného je JB charakteru.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 69
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4056x